Fejetony a jiné drobnosti

Glosa k večeři.

Tak jsem se z reklamy dozvěděl, že mi komár může pokazit výlet. Byl jsem usměvavou maminkou vzýván, abych zakoupil gel, kterým se namažu když mě štípne komár. Zíral jsem na reklamu jak na zjevení a přemýšlel jak se svět mění a já stárnu.

Vzpomínám na své dětství, kdy mě na chatě v Lužné u Rakovníka kouslo hovado tak že mi natekla půlka ruky, kousek hlavy,a ještě některé jiné části těla... no a od mámy se mi dostalo pouze lakonické ujištění že " než se oženíš tak se ti to zahojí." Zlatá máma!

Když jsme s kamarádem jeli do Lužné nakoupit, dělali jsme blbosti a já jen v trenkách a teniskách spadl z kola do škarpy plné kopřiv. Vypadal jsem neuvěřitelně. Když mě viděl otec, pronesl jen lakonické "aspoň nebudeš mít revma." Zlatej táta!

A proto říkám. Saj komáre! Píchej kopřivo! Mě den nepokazíš.

PS: Žádnej gel kupovat nebudu!

Tak vám přeji.... Strejček lázeňák aneb Milí bakaláři

Strejček? Abych pravdu přiznal spíš prastrejček. Anebo ještě pravdivěji, prastrejček z pátého kolena. Ale u nás v rodině to byl vždycky strejček Karel. Tento můj strejček bydlel v Karlových Varech. Jak on sám říkal ve městě hříchu a prostopášnosti. On sám byl toho tvrzení zářným důkazem. K jeho cti je nutno konstatovat že se tak stalo až po smrti pratetičky Žofie. Pratetička umřela poměrně mladá, o to raději rád vzpomínám na několikeré prázdniny strávené na okraji Karlových Varů.

Když strejček dodržel rok smutku, rozhodl se, že si ještě trošku užije světa. Nevím, zdali si ještě pamatujete všechny ty mikro komedie a bakalářské příhody, které si brali na paškál nezřízený lázeňský život statných důchodců a fešných důchodkyň, ale tehdy to tak opravdu bylo. Lázně se jen hemžily mladými vdovami, které se snažily seznámit s nějakou dobrou partií a podzim života prožít v páru. Tohoto faktu si byl strejček moc dobře vědom. Jednoho krásného, slunného dne vytáhl ze skříně černý svatební oblek, pečlivě se oholil a v hojné míře použil kolínskou vodu značky Elita, za 8 korun československých. Zamířil, kam jinam, než na hlavní kolonádu, tam nabral do lázeňského hrnku léčivý pramen a usedl na lavičku stíněnou stromy. Pozoroval okolí zrakem geparda, který přemýšlí, kterou gazelu užene. Po vzoru zmíněného zvířete dělal na okolí dojem, že občas zadřímne, ale přitom je pořád ve střehu. Asi po půl hodince sladkého odpočinku, a ještě sladší dřímoty, se v zorném poli objevila gazela. Tedy statná pětapadesátnice. Strejček se probral, a když Gazela procházela kolem, oslovil onu dámu a zapředl rozhovor.

Teď mi dovolte, abych jako autor vstoupil do děje. Jestli, že jsem v titulku použil výraz "Milý bakaláři" tak to nebylo vůbec od věci, protože tento příběh, který vám vyprávím, by opravdu zasloužil filmové zpracování. A protože mám rád experimentování a zvláštní formy vyjádření obsahu pokusím se teď pokračovat filmovou formou. Toto spojení- film ve psané formě- můžete brát buď jako vyjádření autorovi slabosti, nebo jako výraz autorovi geniality.

Pozor, kamera, jedem.

Klapka první

Je to akorát týden co se strejček seznámil s Gazelou. Je neděle ráno a strejček s Gazelou snídají po prohýřené noci. Samozřejmě, že všechno platil gentleman." Prosím tě, Karlíčku, mě je to moc trapné, ale mohl by si mi půjčit dva tisíce. Zítra musím zaplatit nové zuby a nějak jsem si špatně spočítala výdaje a důchod mi přijde na mou trvalou adresu." "Ale jistě že Gazelko, samozřejmě s tím můžeš počítat. Po obědě si zajdeme do cukrárny na pohár a zítra, jak otevřou spořitelnu, zajdeme pro peníze."

Klapka druhá

Jsou to akorát dva měsíce, co se strejček seznámil s Gazelou. Lázeňský pobyt Gazely již dávno skončil a ona již bydlí v karlovarském domku mého strejčka. "Prosím tě Gazelko, tady ve skříni, pod hodobožovým oblekem, jsem měl obálku s dvaceti tisíci, co jsem si za celý život uspořil, a nemůžu ji najít. Nevíš, kam jsem ji mohl dát?." "To nevím Karlíčku musíš pořádně hledat, ale neboj se, určitě ji najdeš. A nezapomněl jsi? Zítra musím odjet na jeden den domů, vyřídit pár věcí na národní výbor, abychom se konečně mohli vzít.

Klapka třetí

Jsou to akorát čtyři měsíce, co se strejček seznámil s Gazelou. Jsme v budově okresního soudu v Karlových Varech. "Obžalovaná Gazela Dvorská se odsuzuje za podvod na dva roky nepodmíněně..."

Klapka čtvrtá

Je to akorát pět měsíců co se strejček seznámil s Gazelou. Sedím se strejčkem v kuchyni. On pije kávu a kouří fajfku, já popíjím horkou čokoládu. "Víš, Františku, Gazela byla anděl. Ale taky mrcha. Byla to andělská mrcha. Doufám, že jsi byl náležitě poučen a neuděláš nikdy stejnou chybu."

A tak vám přeji, abyste nikdy nespadli do tenat andělské mrchy.

Tak vám přeji.... "Žena, (muž), růže, píseň, kost"

Tentokrát bych vám chtěl vyprávět příhodu, která se stala asi před dvěma lety.

V této době jsem bydlel v pronajatém bytě u parku. Dům byl šikovně situován jednou stranou do ulice a druhou stranou do malého parčíku s několika zahrádkami. Bydlelo se tam perfektně, skoro v centru a přitom v přírodě. Bylo nedělní letní ráno. Určitě to taky znáte, ten pocit, kdy procitnete a zjistíte, že je neděle a vlastně nemusíte vstávat. Podíváte se z okna a uvidíte, že se rodí nový krásný horký letní den. Tyhle myšlenky mi běhaly hlavou, zatímco já byl ještě v posteli. Vstal jsem a šel na to místo, kam každý ráno rád zajde. Cestou zpět jsem otevřel dokořán celé okno, abych do ložnice pustil čerstvý ranní vzduch a opět jsem si lehl do voňavých měkkých peřin. Lehká dřímota mi začala obestírat víčka a já pomalu usínal....když v tom se ozvalo nemilosrdné a strašné AAAAAAAAAAAAAAIIIIIIIIIIUUUUUUUUUUAAAAAAAAAAAAAAIIIIAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA. To alarm na vedlejší budově si vzpomněl, že je neděle a jak to měl ve zvyku, ( zásadně každou neděli ráno), začal bez jakékoliv příčiny řvát a narušovat pohodu a klid.

V této chvíli nám na scénu vstupuje ona žena z nadpisu. O této ženě, říkejme jí třeba Maruška, bych vám měl nejprve něco říci. Osobně jsem Marušku neznal, snad jen tak letmo, když jsme se pozdravili na chodbě nebo u schránek, když jsme společně brblali, jak jsou ty složenky čím dál dražší. Mařenka byla milá a hodná paní, leč malinko, no spíš dost cholerická. Jak se lidově říká startovala na drc. To jsem si tak vydedukoval, za těch pár měsíců kdy mi byla dolejší sousedkou. Náš dům měl jednu nevýhodu. Když jsem posunul židli a k tomu víc nahlas řekl nějaké slovo, slyšeli to všichni sousedé dvě patra pod a tři patra nad mým bytem. Takže i já vyslechl mnoho hádek Marušky s jejím manželem, které jak rychle začaly, tak také rychle skončily. Když tedy ten zatracený alarm začal svou nekonečnou árii, tak Maruška razantně otevřela okno a ve víře, že to pomůže, zařvala na celé sídliště "Tichoooo, tady chtějí lidi spát". Musím konstatovat, že to nepomohlo! Alarm řval dál. Tyto dva nepříjemné zvuky, (Maruška a alarm), rozdráždily i muže, říkejme mu třeba Josef, mého hořejšího souseda, který se vůbec s Maruškou neměl rád. I on razantně otevřel okno a křikl na Marušku několik velmi peprných slov, ze kterých lze napsat snad jen první urážku "Sakra Mařko". SakraMařka si to ovšem nenechala líbit. Jejich hádku popisovat nebudu. Já jsem se pořád ještě v posteli dobře bavil. Po nějakém čase utichl alarm, hned po něm Josef a i Mařenka usoudila, že už toho bylo dost. Krásné ticho se opět rozhostilo vůkol.

Příběh by nebyl celý, kdyby na ztichlou scénu nevstoupila píseň, tedy asi pětiletá holčička, říkejme jí třeba Janička, která si hrála celou dobu na pískovišti. Vsadil bych se že se svou písní čekala, až jí dospělí uvolní jeviště a budou konečně zticha. Janička zpívala špatně a dlouho. Mařenka opět byla v ráži a rázně na Janičku z okna zavolala požadavek, aby ukončila svou produkci. Janička kupodivu poslechla. Chvilku bylo ticho! Tušil jsem však že musí přijít finále. Přišlo! Janička si stoupla pod okna a volala na Mařenku: "Tetoooo, tetooo". Mařenka opět vykoukla z okna: "Copak princezničko?" "Já jsem ti na omluvu utrhla kytičku. Na." Janička držela v ručičce tu největší a nejkrásnější z růží, které Mařenka pěstovala v předzahrádce u vchodu. A to už bylo na chudáka Mařenku moc. Vystresovaná Mařenka popadla tu první věc kterou měla po ruce, bylo by jistě stylové, kdyby to byla nějaká kost, bohužel to byla jen mražená kuřecí prsa, ty vztekle mrskla po malé zpěvačce a práskla s oknem. Musím vás uklidnit. Janičce se nic nestalo.

Tak vám přeji aby všechny vaše neděle byly klidné a pohodové

Tak vám přeji.... "Zájezd do Paříže aneb můj kamarád Jarda."

Dnes bych vám chtěl vyprávět o mém dlouholetém kamarádovi. Zeptáte li se mě kdo je Jarda, pak musím říct, že odpověď nebude snadná. Jarda je především umělec a bohém, takto sochař a kamenosochař. Dále musím říct že je obrovský člověk / nemyslím tělem, ale duchem/ skvělý kamarád, který je ochoten kdykoliv pomoct, vyznavač přírodních sil a mechanizmů /tvrdí že lidstvo zachrání jen velké zemětřesení nebo ještě větší tornádo/ a v neposlední řadě je komik, ale to, že je komik nechce ani tak Jarda sám, ale spíš je komikem náhody a smůly. Kdybych měl vyprávět všechny příhody, které se Jardovi staly, mohl bych rovnou napsat román o pětistech stranách.

Teď se však přenesme do Francie a to přímo do Paříže léta páně tisícího devítistého osmdesátého sedmého roku. Zájezd "Poznejte Paříž s CKM" se blížil ke konci. Přesněji řečeno do odjezdu autobusu zbývaly jen hodiny. Většina památek byla zhlédnuta, křivolaké uličky byly projity a většina peněz utracena. Cestou k autobusu si Jarda všiml malebné kavárničky, ve které si někteří členové zájezdu dávali poslední pařížské kafe a ti movitější a marnotratnější, považte, i zmrzlinu. Inu Jaroslav přisedl k spoluturistům a oddával se nicnedělání. Posezení v kavárně stálo přesně tolik že v kapse zbyl přesně jeden frank. I bylo rozhodnuto, že tento frank se vrátí do Československa jako suvenýr.

Tuto pohodu a cestu k autobusu přerušila nutkavá potřeba na malou. Hurá. Veřejné záchodky na dohled. Ouha! Cena za WC jeden frank. Přece se nevzdám suvenýru. Co teď. Nebyl by to Jarda aby se mu v hlavě nezrodil plán. Mechanizmus na dveřích, který po vhození mince dveře otevře byl obelstěn tak, že při odchodu předešlého návštěvníka Jarda dveře přidržel a mohl tedy vejít do místnosti, aniž by musel platit. Když bylo vykonáno co tělo požadovalo, Jarda vzal za kliku.. a nic...opět zalomcoval klikou, jenže dveře zůstaly zavřeny. Otevírací mechanizmus nemaje minci domníval se, že v místnosti nikdo není a tedy nepovažoval za nutné dveře otevřít. Čas odjezdu se nebezpečně blížil a představa, že by zájezd odjel bez něho byla dost nepříjemná. V hlavě se již rojili myšlenky na odsouzení za emigraci a osočení, že chtěl zůstat na západě a rozvracení republiky atak dál../ v tu dobu to opravdu nebyla legrace /. Jaroušek vzal rozum do hrsti. V rohu je okénko a když vylezu na mísu stoupnu si na špičky tak bych se tam mohl dostat. Zrada však nastala když se v pase zašprajcoval a zpropadené okénko neumožňovalo pohyb ani tam ani zpět. Nešťastný Jarda se v okénku mrskal jako kapr na suchu. Kolem chodili Pařížané s krásnými Pařížankami a většina z nich nechápala, co se to děje. V dnešní době kapitalistické víme, že když se nám něco nezdá nebo je nám něco podezřelé, tak máme zavolat policii. V době komunistické jsme se raději dívali jinam, nedej bože volat policii. Přesto, nebo spíš právě proto, že Pařížané prožívali dobu kapitalistickou, jim byl Jarda velmi podezřelý a tak někdo aktivně zavolal policii. Po osvobození hříšníka, za velké ostudy, Jarda pochopil, že po něm policisté žádají pokutu několik set franků. Autobus odjížděl asi za deset minut! Stres, ostuda a únava vybičovala Jaroslava k obraně. "I am czech republik. I am not money." Policista se na provinilce útrpně podival a řekl " O la la. Tcheque republique!!" Hodil po něm doklady a ukázal mu volnou cestu...

Autobus odjížděl, turisté se loučili se sladkou Paříží, slunce zapadalo...jen nápadně krásná Pařížanka večer doma manželovi se smíchem vyprávěla jak volala polici k muži který chtěl vyloupit veřejné WC.

Tak vám přeji, abyste na svých letních cestách neměli žádné problémy a v pořádku se vrátili z dovolené.